Co si máme odnést z konference HABITAT III a přijetí Nové urbánní agendy?

O čem je Nová urbánní agenda?

Jednoduše řečeno, Nová urbánní agenda je dokumentem o 22 stranách, který je “vodítkem pro udržitelný a proměňující se urbánní rozvoj po celém světě v dalších dvaceti letech“. Nová urbánní agenda je dohoda mezi členskými státy OSN. Je to sdílená vize budoucnosti našich měst a pevný závazek pro udržitelný rozvoj měst.  

Sdílená vize

Pět bodů a mnoho dalších dílčích podbodů tvoří společnou vizi pro města a „lidské příbytky pro všechny“. Je to vize, kde „všichni obyvatelé žijí bez jakékoliv diskriminace, jsou schopni obývat a tvořit spravedlivá, bezpečná, zdravá, dopravně dostupná, finančně dostupná, odolná a udržitelná města.“

Tato vize zahrnuje rovnocenná práva a příležitosti, základní svobody, adekvátní bydlení, pro všechny rovnocenný přístup k veřejným statkům, občanskou angažovanost a zapojení, rovnoprávnost pohlaví, dostupnou městskou mobilitu, zvládání katastrof a odolnost, udržitelnost životního prostředí, vysokou produktivitu, konkurenceschopnost a inovace prostřednictvím plného a produktivního zaměstnání a důstojné práce pro každého.

Závazky

V rámci Nové urbánní agendy jsou členské státy zavázány pracovat na:

• sociálním začleněním a ukončení chudoby
• městském blahobytu a příležitostech pro všechny
• environmentálně udržitelném a odolném městském rozvoji

Ty také navrhují podmínky pro efektivní realizaci, jako je např. zavádění politických rámců na národní, „subnárodní“ a lokální úrovni, participativní plánování, mezinárodní spolupráci či budování kapacit a sdílení dobré praxe, politik a programů mezi všemi úrovněmi vládnutí. Není však vytvořen jakýkoliv Operační (Akční) plán či soubor cílů nebo indikátorů, za něž by byli členské státy a ostatní političtí představitelé odpovědní.

Dokument je míněn jako univerzální a není závazný, pokud jde o implementaci. Ta závisí na dobrovolných závazcích členských států a urbánních aktérů; a na tom, zda je budou ochotni přijmout a zařadit do Implementačního plánu z Quita (Quito Implementation Plan).

Je Nová urbánní agenda opravdu nová?

Toto je rozhodně diskutabilní, protože odpověď záleží na každém národním a lokálním kontextu. Zatímco pro některé je podepsání agendy průlomové, pro druhé jsou tyto principy a vize již považovány za samozřejmost.

V evropském kontextu má např. integrovaný přístup k rozvoji měst dlouhou tradici v podobě iniciativ, politik a programů Evropské unie. Např. programy URBAN I a II  (existující v letech 1994 až 2006) byly zaměřeny na zanedbané čtvrti. I program URBACT podporuje integrovaný rozvoj měst prostřednictvím sítí, budování kapacit a sdílení znalostí mezi městy, a to od roku 2002. Bristolská dohoda (Bristol Accord) v roce 2005 poukazovala na důležitost udržitelných komunit pro evropský rozvoj. V roce 2007 pak byla přijata Lipská charta o udržitelných evropských městech (Leipzig Charter on Sustainable European Cities).

Marseilleské prohlášení (Marseilles Statement) v roce 2008 vyzvalo k realizaci principů Lipské charty rozvojem společného Evropského referenčního rámce pro udržitelná města (European Reference Framework for Sustainable Cities), který je znám jako RFSC. Lisabonská smlouva z roku 2009 zavedla pojem teritoriální soudržnosti. Existuje Strategie Evropa 2020 a politika soudržnosti s Evropským fondem pro regionální rozvoj (European Regional Development Fund). A nedávno (30. května 2016) byl přijat Amsterdamský pakt, který oficiálně ustanovil Městskou agendu pro EU (Urban Agenda for the EU).

Toto věčné hledání po identifikaci, nastavení a realizaci správných principů, prostředků a nástrojů svědčí o složitosti urbánních problémů, výzev a příležitostí a stálém úkolu pro městské politické představitele, aby chránili a udrželi “urban acquis” v čase hospodářské krize a vzestupu (nových) extrémních politických tlaků, směrů a rozhodnutí.

Nová urbánní agenda vznikla po mnoha měsících vyjednávání mezi členskými státy a řadou konzultací s klíčovými aktéry z urbánního prostředí celého světa. Vyvinula se prostřednictvím přípravných výborů, národních, regionálních a globálních zpráv, politických jednání, tematických zpráv, neformálních slyšení a jednání, mezivládních setkání, regionálních a tematických jednání, internetových diskuzí či světových urbánních kampaní. Přípravná mašinérie začala v září 2014, a to s cílem shromáždit co nejvíce zainteresovaných stran (klíčových urbánních stakeholderů) z celého světa a vzít v úvahu jejich názory, které jsou teď adaptovány v Nové urbánní agendě.     

To, co vyšlo z tohoto obdivuhodně robustního participativního přístupu, byl inkluzivní, konsensuální a univerzální dokument, se kterým každý, kdo má zdravý rozum, souhlasil. Možná to je jedna ze slabin Nové urbánní agendy: nedostatek netradičních nápadů a kreativního ducha, absence operačního (akčního) plánu, cílů, indikátorů a způsobu další práce s ní, což z ní dělá spíše seznam přání než inovativní a transformativní agendu budoucnosti.

I přes slabá místa a kritiku Nové urbánní agendy je možné se na ní procvičit. Musíme uznat, že její vznik a schválení bylo náročným procesem. Dokument je připomínkou hodnot, za kterými bychom měli všichni stát a bojovat za ně - hlavně v čase globálních ekonomických, environmentálních a sociálních výzev.

Jak implementovat Novou urbánní agendu?

Tisíce měst z celého světa implementují principy Nové urbánní agendy a testují řešení a různé politiky již mnoho let. Spousta odpovědí a řešení již existuje, ale ty nejsou bohužel vždy obecně známé.

Toto je přesně to, kde teritoriální spolupráce může hrát roli katalyzátoru. Spoluprací, síťováním a meziregionální výměnou lze zlepšit, přenést a adaptovat osvědčené příklady dobré praxe a dobrých politik z jednoho města na druhé. Proč znovu objevovat Ameriku, když národní a místní vlády se mohou učit z dobrých příkladů, ale i chyb ostatních? Ať už jde o regionální (např. Panevropskou) nebo mezinárodní spolupráci (např. mezi městy na odlišných kontinentech), teritoriální spolupráce je hlavní hybatel měst, aby se rozvinula a nakonec realizovala udržitelné místní politiky.

Vezměme si příklad z města Mollet del Vallès ve Španělsku, které má 52 tisíc obyvatel. Během konference HABITAT III město Mollet del Valles prezentovalo, jak profitovalo z výměny zkušeností s jinými evropskými městy. Bylo součástí projektu URBACT s názvem Diet for Green Planet, spolu s městy Sodertalje (Švédsko), Lomza (Polsko) a Moletai (Litva). Město nemělo žádnou zkušenost s jakoukoliv politikou zaměřenou na místní potraviny předtím, než se rozhodlo adaptovat „stravovací“ politiku realizovanou ve městě Sodertalje. Ta se vyznačuje distribucí zdravých, nutričně vyvážených, organických, sezónních a lokálně produkovaných potravin do všech veřejných jídelen ve městě. 

Město Mollet del Vallès přizvalo místní producenty, učitele, kuchaře, dietology, soukromé firmy a politiky k diskuzi o tom, jak zlepšit kvalitu potravin a nutriční návyky lidí, právě tak, jak to udělalo město Sodertalje.

Dohromady se rozhodli změnit model veřejných zakázek města, tím, že zavedli ustanovení pro společnosti s distribucí potravin do veřejných jídelen. Tato ustanovení zahrnují indikátory a cíle pro chutné a zdravé jídlo, ekologicky vypěstované potraviny, menší spotřebu masa, větší spotřebu zeleniny a celozrnných produktů, sezonní potraviny, lokální produkci a snížení množství odpadu z potravin. Město Mollet del Valles dodává lokální a zdravě uvařené jídlo do všech veřejných jídelen ve městě a účastní se tak na revitalizaci místní ekonomiky.

Podívejte se na videoklip, který prezentuje zkušenosti Mollet del vallès v projektu URBACT Diet for Green Planet.

Britské město Basingstoke a francouzské město Nantes (FR) také na konferenci HABITAT III prezentovala výhody zapojení do sítě měst. Basingstoke s populací 178 tisíc se rozhodlo připojit k síti programu URBACT s názvem ESIMEC a pracovat na tom, jak propojit dovednosti a kvalifikace místních pracovních sil s potřebami zaměstnavatelů.

Následovala mezinárodní setkání s jinými evropskými městy, kurzy, jednání s místními stakeholdery, zaměstnavateli, univerzitami, úředníky ze samosprávy a mladými lidmi. Město Basingstoke opravdu pochopilo potřeby podnikatelského sektoru a příčiny nedostatku kvalifikace a dovedností na lokální úrovni a rozhodlo se vytvořit „Basingstoke Employment and „Skills Zone“, aby propojilo vzdělání s potřebami místní podnikatelské sféry.

Podívejte se na videoklip, který prezentuje výsledky z projektu ESIMEC.

To jsou jen některé ze stovek příkladů dopadu územní spolupráce zavedené od roku 2002 programem URBACT - programem Evropské územní spolupráce, který financuje a umožňuje městům vyvinout integrované lokální politiky prostřednictvím síťování, budování kapacit a sdílení znalostí.

V průběhu let program URBACT reaguje na:

potřebu měst spočívající ve vytváření sítí, ve kterých se města vzájemně inspirují, učí se od sebe a přenáší a přizpůsobují si příklady dobré praxe;

potřebu budování kapacit státních úředníků a na místní úrovni volených představitelů pro participativní plánování a realizaci politik;

potřebu přístupu „bottom-up“ při tvorbě a realizaci lokálních politik spojených s vytvořením lokálních skupin;

potřebu využít rámec zaměřený na výsledky k monitorování a vyhodnocování výsledků a dopadu lokálních politik.

V návaznosti na zkušenosti programu URBACT a jiných programů Evropské unie se Evropská komise rozhodla propagovat, posílit a financovat mezinárodní spolupráci mezi městy (city-to-city cooperation) nově vytvořeným programem International Urban Cooperation. Program bude zahájen v červnu 2017 a bude trvat minimálně tři roky. Evropská komise bude financovat síťování mezi evropskými městy a městy z Mexika, Argentiny, Brazílie, Čile, Kolumbie, Peru, Kanady, Číny, Indie, Japonska a Spojených států amerických, zaměřené na metodické aktivity s cílem pomoci vytvořit integrované lokální politiky. Tento proces akčního plánování by měl být založen na metodologii a zkušenostech programu URBACT.

Kromě toho se Evropská komise zavázala využít pro naplnění Nové městské agendy vytvářenou Městskou agendu pro EU. Ta byla stvrzena dne 30. května 2016 podpisem Amsterdamského paktu. Městská agenda pro EU, ke které přispívá i program URBACT, bude zaměřena na 12 prioritních témat, kterými jsou:

Práce a dovednosti v lokální ekonomice, chudoba ve městě, bydlení, začleňování migrantů a uprchlíků, udržitelné používání půdy a přírodě blízká řešení, oběhová (cirkulární) ekonomika, přizpůsobení ke změně klimatu, energetická změna, městská mobilita, kvalita ovzduší, přechod k digitalizaci a inovativní a odpovědné zadávání veřejných zakázek.

Každé z 12 partnerství má svého koordinátora a je složeno ze členských států, měst a nevládních neziskových organizací. V rámci Partnerství vznikne během tří let akční plán zaměřený na lepší regulaci (řešení, která jsou efektivnější, účinnější a mají nižší náklady), na lepší financování (řešení, která jsou přizpůsobivější k potřebám, je k nim jednodušší přístup a jsou integrovanější) a na lepší znalosti (data, příklady dobré praxe/dobrých projektů, výměna zkušeností). Rovněž by měla být řešena průřezová témata, jako jsou malá a středně velká města, propojení měst a venkovských oblastí nebo inovativní přístupy.  

Evropská komise se také s podporou OECD zavázala k rozvoji a testování globální definice měst a sídel. Definice bude založena na lidech a mohla by sloužit jako univerzální metoda pro měření urbanizace ve městech. 

Další kroky v návaznosti na HABITAT III a Novou urbánní agendu

Nová urbánní agenda již vyzývá k návazným krokům a revizi závazků, které členské státy spojili s přezkoumáním Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj. Vyzývá také Valné shromáždění OSN, aby reportovalo každé čtyři roky o pokroku v realizaci Nové urbánní agendy.

To může být velmi náročný proces s ohledem na různé závazky členských států a nedostatek cílů a harmonizovaných indikátorů v jednotlivých zemích. Na druhou stranu to může vyvolat diskuze o potřebě harmonizovaného výsledkového rámce v každém státě. Věříme, že se to stane v dostatečném předstihu před čtvrtou konferencí OSN o bydlení a udržitelném rozvoji měst v roce 2036 a přijetím další nové agendy.

URBACT bude nadále pokračovat ve sledování celého procesu a poskytování svých zkušeností, odborných znalostí a podpoře síťováni měst, sdílení znalostí, a budování kapacit městských stakeholderů v Evropě i mimo ni.