Obyvatelé města v roli primátora: zapojení obyvatel města do sociálních inovací

Účastníci setkání se zabývali mnoha evropskými příklady, mj. případovou studií Operačního programu URBACT o městě Amersfoort (URBACT case study on Amersfoort). Ukázalo se však, že nejvíce inspirativním příkladem možná ani není příklad z Evropy. Za město s největším množstvím sociálních inovací na světě je totiž všeobecně považován Soul, a to díky bývalému aktivistovi Wonsoonu Parkovi, nyní primátorovi města již ve druhém volebním období (viz článek zde). Poté, co se W. Park stal v 80. letech minulého století známým právníkem specializovaným na oblast lidských práv, založil v roce 2002 sociální podnik nazvaný „Hope Institute“, jehož cílem bylo zlepšit podmínky života v daném městě. V roce 2011 byl jako nezávislý zvolen primátorem města poté, co ve své kampani úspěšně využil síly sociálních médií v kombinaci s organizovaným setkáváním obyvatel města na půdě radnice, a umožnil jim uplatňovat jejich vlastní návrhy.

Mantrou W. Parka je, že obyvatel města je jeho primátorem. Tuto pomyslnou rovnici primátor Park realizuje prostřednictvím radikálních politik, díky kterým se mu povedlo nastavit obousměrný dialog mezi radnicí a 10milionovou metropolí. Obyvatel města se může na jeden den stát asistentem primátora, čímž dostává příležitost nahlédnout do fungování radnice z jejích útrob. Pokud se v některém z městských obvodů objeví zásadní problém, primátor Park přesouvá radnici do této oblasti a zůstává zde, dokud není záležitost vyřešena. Tato tzv. mobilní radnice byla dosud využita v 19 případech a je jí připisováno úspěšné vyřešení několika akutních problémů metropole.

Soul je městem, které se v žebříčku světových měst drží na prvním místě v oblasti digitalizace. Po celém území metropole funguje pomalejší, ale bezplatné bezdrátové připojení; chytré mobilní telefony jsou všudypřítomné a ve městě je zřízeno na tisíc hotspotů. Pro specifické účely bylo vytvořeno více než deset webových stránek, jež se věnují např. krizovým situacím (klimatické bouře, terorismus) či budoucnosti politik využívajících crowd-sourcing.

Výrazně je uplatněn participativní přístup: panel náhodně vybraných zástupců obyvatel města má možnost podávat svá doporučení, jak využívat díl ročního rozpočtu města ve výši 20 milionů USD. Samotná radnice poskytuje prostory (600 místností) pro setkávání obyvatel města (až 20 000 různých zasedání). Půjde-li vše podle plánu, do roku 2030 se Soulu podaří snížit objem emisí CO2 o 20 miliónů tun a množství pevných polétavých částic o 40 %. Je též věnována pozornost tvorbě zelených ploch, včetně vytvoření obdoby newyorské New York’s High Line vybudováním parku na místě původní městské vysokokapacitní komunikace.

Město Soul je jedním z lídrů na poli sdílení a dokazuje to existencí několika stovek iniciativ malého rozsahu, za kterými stojí jeho obyvatelé. Sdílet je možné bydlení s osobou vyššího věku (týká se studujících), oblek potřebný k pracovnímu pohovoru či knihu se sousedy. Každá iniciativa sdílení v sobě nese prvky reciprocity, společenského styku a aktivity, čímž přispívá k posilování sociální soudržnosti. Obyvatelé Soulu jsou – podobně jako je tomu v každém jiném městě – vystaveni stresu, osamělosti a úzkosti. Sebevražednost je v Jižní Koreji druhou nejvyšší na světě, přičemž mezi její hlavní viníky patří chudoba zasahující starší ročníky, obdobně jako stresové faktory působící na mladší generace. Sdílení je proto cesta k znovupropojení obyvatel města žijících převážně ve výškových budovách a k vytvoření odolnější komunity.

Samospráva města Soul je rigidní a brání se změnám, podobně jako tomu je v evropských městech. Je zatížena resortismem, byrokracií a nedostatkem vzájemné propojenosti. I proto je pozornost směřována k vyvolání pozitivních změn vnitřního fungování masy 17 000 úředníků a zaměstnanců (rozčleněných do 30 útvarů). Dochází k prosazování nového přístupu zvaného “Cheong Chek”, neboli vytváření politik na základě naslouchání požadavkům obyvatel metropole.

Účastníci setkání v Nantes se rovněž vzájemně informovali o tom, jak evropská města hledají nová řešení stávajících problémů. Např. italský Turín se staví k tématu sociální inovace na principu fungování ekosystému a na sklonku roku 2015 otevřel centrum pro otevřené inovace (Centre for Open Innovation).

Několik příkladů dobré praxe nabízí francouzské město Nantes. Jedním z nich je centrum pro ubytování uprchlíků, které je v současnosti domovem pro 70 osob včetně rodin s dětmi. Centrum zahrnuje komplexní služby včetně extenzivní psychologické pomoci osobám postiženým traumaty, jež prožily v zemích, ze kterých pocházejí.

Vnější pomoc či vlastní řešení?

Z jednání si odnáším dojem, že hlavní otázkou, nad kterou by se města měla zamýšlet je, jakým způsobem se podílet a případně organizovat své ekosystémy přinášející sociální inovaci. Jednou z možností je spoléhat se na vnější pomoc a finančně podporovat společnosti zasazující se za sociální inovace; tyto nezávislé subjekty působící ve městech tímto způsobem realizují ambice města. K těmto subjektům patří organizace poskytující sdílené pracovní prostory včetně laboratoře, inkubátorů a „továren na společenské inovace“ či finančních nástrojů. Alternativou je využití vnitřních kapacit a vytvoření inovačního administrativního útvaru ve městě. Město Soul je megapolí, která umí využívat obou těchto možností – vedle založení inovačního útvaru se významně podílí i na spolufinancování nezávislých organizací, které rozvíjejí sociální inovace v rámci inovačního parku. Zdá se, že kombinace obou možností je dobrou volbou.

Další prezentované příklady z Evropy

Bruselská čtvrť Anderlecht je nyní sídlem čerstvě založené továrny na sociální inovace (Social Innovation Factory) – akcelerátoru, který ve Vlámsku používá virtuální měnu pro platby za služby mezi dotčenými partnery v oblasti sociálních inovací.

Z členských měst sítě URBACT jsou Gdaňsk a Paříž městy, která využívají participativní rozpočtování. Gdaňsk v roli vedoucího města a Paříž v roli partnerského města v nově vzniklé síti Boost Inno. Ženeva naproti tomu rozvíjí spolupráci se svými obyvateli na poli sociálních sítí a je vedoucím městem jedné ze sítí URBACT zaměřené na toto téma (Interactive Cities). Eindhoven je jedním z lídrů v aplikaci přístupů nazývaných trojitá a čtverná šroubovice (triple and quadruple helix approaches). V rámci sítě Change! se spolu s dalšími partnery věnuje zapojení svých obyvatel do nastavení veřejných služeb.

The Citizen as Mayor. Citizen participation in social innovation

Autor: Peter Ramsden

Foto: Seoul Innovation Bureau

Autor překladu – National  URBACT Point CZ

30. 5. 2016