Jak může participativní placemaking pomoci Místním podpůrným skupinám OP URBACT vytvořit úspěšné projekty pro veřejné prostory v našich městech

Co je to participativní placemaking?

Během posledních padesáti let se občanský proces formování a aktivace veřejných prostranství rozrostl z veřejností dobře přijatých projektů a událostí v New Yorku na počátku 60. let 20. století na hnutí tzv. placemakingových aktivit, které se nachází skoro v každém městě a obci, a to zejména v Evropě.

Podstatou participativního placemakingu jsou akce na vyšší než místní úrovni, například tam kde se občané zaměřují na ulice, parky, náměstí nebo otevřená prostranství ve svých sousedstvích. Není to jen další varianta městského designu. Designové a plánovací profese často upřednostňují termín „place making“ (umisťování, pozn. překlad), ale s vědomím že se jedná o prohlášení směřované k jejich požadovanému výsledku projektového úsilí. Při tzv. participativním placemakingu spočívá však role profesionálů v podpoření komunity a místních občanů v procesu porozumění využití a potenciálu stávajících veřejných prostor a dále také v uznání práva občanů na provádění změn a vylepšení.

Síť Placemaking Europe Network se v roce 2018 ve Stockholmu dohodla na následující definici participativního placemakingu:

„Přeměna prostranství v místa, ve kterých se zvyšuje přítomnost občanů díky participaci uživatelů těchto prostor, spolupráci mezi zúčastněnými stranami a díky uznání společného vlastnictví městských sfér.“

Které veřejné prostory jsou vhodné pro tyto tzv. placemakingové aktivity?

Veřejná prostory v sobě zahrnují nejrůznější prostranství od velkých náměstí v centrech měst po ty nejmenší oblasti či malé zbytky půdy po dokončení nových staveb, silnic, parků či pláží. Zahrnují také naše ulice a chodníky a stejně tak i městská přírodní prostředí jako jsou lesy a říční břehy. 

Nejedná se pouze o prostory, které představují určitou funkci a mají specifické využití jako například dětská hřiště, veřejné posezení či stojany na kola. Jedná se také o tzv. „nedefinované“ oblasti, ve kterých se lidé sdržují a interagují spolu ať už úmyslně či nikoli. Variabilita a intenzita ve využívání těchto prostor občany ze všech sfér společnosti je ukazatelem prosperity měst. 

Jako výzva se nyní jeví přeměna těchto veřejných prostor na místa, která lidé pravidelně využívají se širokou škálou aktivit a příjemnou atmosférou a která zvyšuje kvalitu života v celém sousedství. Právě to je posláním těchto placemakingových aktivit a lidí, kteří se ujímají role iniciátorů v procesu využití dané lokality v jejím plném potenciálu.

To často zahrnuje také debatu na téma, co vlastně odpovídá vhodnému využití veřejných prostranství anebo také debatu ohledně toho, jakou míru svobody by měli občané mít ve využívání veřejných prostor. To zpochybňuje představu, že byrokraté či designoví návrháři nejlépe znají danou oblast a její veřejné prostory. Vyžaduje to právě úroveň aktivního občanského sektoru, který usiluje o budování partnerství mezi zúčastněnými stranami s cílem zachování veřejných prostor jako pravých občanských prostor a vytvoření paktů společné odpovědnosti za rozvoj a údržbu těchto prostranství. 

Jakou roli mohou Místní podpůrné skupiny OP URBACT sehrát ve stimulaci participativního placemakingu?

Místní podpůrné skupiny OP URBACT (ULG) jsou v dobré pozici, aby mohly zahájit procesy participativního placemakingu a také vybavit komunity patřičnými nástroji a znalostmi, aby se i ony mohly zapojit do procesu.

Důraz na komunitně vedený proces znamená, že kromě vstupů profesionálů zahrnuje umění placemakingu také několik nástrojů, které usnadňují účast komunity, nástrojů na podporu sociálního začlenění, analýzu míst a experimentování; to znamená otestování nejrůznějších nápadů ze strany komunity pro zlepšení veřejných prostor.

Tyto nástroje zahrnují provádění analýz prostřednictvím pozorovacích listů a dotazníků; demonstrační použití prostřednictvím veřejných uměleckých instalací nebo pomocí 3D modelů; instalace dočasných využití jako například přeměna parkovacích míst v parklety, umístění pohyblivých židlí do otevřených prostor; a oživování prostorů pomocí komunitních akcí a komunitního zahradnictví.

Jakákoli činnost v oblasti placemakingu by měla být hodnocena ze strany komunit a pokud se prokáže jako efektivní, výsledný stav pak zajišťuje možnost budoucí replikace v jiné lokalitě. 

Jak mohou místní „placemakeři“ přeměnit veřejný prostor v dobře využívané místo?

Neexistuje žádný návod, který by vyhovoval všem placemakingovým procesům, je však vhodné řídit se procesem posloupností jednotlivých definovaných fází.

Tzv. Projekt pro veřejné prostory identifikoval prostřednictvím diagramu celkem pět fází, které proměňují prostranství v dobře fungující veřejné prostory. Řídí se modelem, který je dobře znám všem účastníkům sítí URBACT. Prvním krokem je aktivace účasti klíčových aktérů na místní úrovni prostřednictvím pořádání série setkání, návštěv přímo v dané lokalitě a jiných událostí. Tyto aktivity zajišťují prohloubení porozumění dané cílové lokality. To také vyžaduje, aby vedoucí představitelé a promotéři pořádali schůzky s místními zúčastněnými stranami a aby diskutovali o svých otázkách a nápadech pro využití daných prostor.

Stejně jako u většiny vývojových procesů by se pozornost měla zaměřit na podrobnou analýzu a až poté by se mělo usilovat o řešení. Zajištění analýzy by mělo být výchozím bodem pro vytvoření společné vize mezi účastníky procesu. Vize budoucího vývoje a využití dané lokality by pak měla být prezentována širšímu místnímu obyvatelstvu a se specifickými cílovými skupinami, které podporují začleňování a tzv. sdílené vlastnictví a v konečném důsledku budují sociální kapitál, který bude vytvořen prostřednictvím budoucích akcí. 

Změna určitého prostoru má často širší dopady, než očekávají tvůrci na místní úrovni. Zvláště pokud to znamená, že daná změna lidi nutí upravit svou každodenní rutinu. 

V  oblasti placemakingu jsou proto nejlepší aktivity takové, které jsou vratné. Nápady na změny by měly navazovat na společnou vizi a měly by se přednostně převádět do podoby dočasných „levných“ činností či instalací, které by měly být vyhodnoceny se zpětnou vazbou od uživatelů a stakeholderů tak, aby informovaly o budoucích úpravách nebo aby se od dané akce upustilo při negativním hodnocení. Tato experimentální fáze také napomáhá designérům otestovat jejich nápady, například vytvořit měřítkový model navrhující novou funkci pro daný prostor a organizovat workshopy pomocí níž mohou získávat podněty a podporu od místních občanů. 

Pokud tyto dočasné projekty nebo tzv. beta akce mají pozitivní dopad, který je v souladu s danou vizí, dalším krokem je příprava dlouhodobých zásahů. Proces by měl až do tohoto bodu poskytovat patřičné informace o sociálních dopadech projektu, které odůvodňují jeho náklady, a dále by měl z tohoto případu učinit příklad pro zajištění budoucího financování dalších podobných dlouhodobých projektů.

Jakou roli by měli představovat profesionální designéři v procesech místního placemakingu?

Tento proces by nikdy neměl začínat profesionálními výkresy, které navrhují změny daného prostoru, což je často pouze konzultace, která obvykle představuje jednorázovou událost prezentovanou jako tzv. participativní prvek designu. Na konci této události by měl být návrhář spokojen s obdrženou zpětnou vazbou. 

Užitečnější je, když designéři naslouchají otázkám, nápadům a názorům místních občanů a podporují jejich proces poukazováním na problémy, které jsou přítomny v daném prostoru a dále na potenciál daného prostoru během fáze analýzy. Ještě důležitější je, že designéři mohou pomoci s vizualizací společné vize (fáze 3 v PPS diagramu). Vizualizace může zahrnovat představení místních tvůrců s řadou možností a nápadů, které jsou nejlépe komunikovány prostřednictvím různých výkresů. Tyto vizualizace pak mohou pomoci zúčastněným stranám v dohodě na společné vizi. 

Jakmile je dohodnuta vize a zváženy skutečné zásahy do prostoru, jsou profesionální znalosti a dovednosti designérů velmi cenné. Zajišťují úspěch celého placemakingového projektu. Vedoucí projektu by se měli obrátit na klíčové stakeholdery, kteří mohou pomoci s financováním projektu. 

Jak víme, co dělá prostor dokonalým?

Projekt pro veřejné prostory vytvořil tzv. Místní diagram (Place Digram) (viz níže) jako nástroj k hodnocení míst. Tím pomáhá s analýzou míst a pomocí vhodných ukazatelů identifikuje nedostatky a příležitosti ke zlepšení. Místní diagram vychází z idealizovaného výsledku, konkrétně ze všech funkcí a činností, díky nimž je veřejný prostor dokonalým místem. To umožňuje pochopit to, jaké aspekty je třeba hledat ve fázi analýzy místa, a dále umožňuje formulovat konkrétní otázky, na které lze odpovědět prostřednictvím přímého pozorování na daném místě. 

Diagram představuje čtyři klíčové atributy, které jsou použitelné ve všech typech prostranství. Jmenovitě poukazuje na jeho společenskost; jeho využití a aktivity v něm realizované; jeho pohodlí a image; a jeho dostupnost a propojení. Diagram obsahuje sadu indikátorů (ve vnějším kruhu) pro měření jednotlivých atributů. Například v případě dostupností a propojení jsou zde indikátory ohledně dopravních údajů (např. počet aut projíždějících daným prostorem nebo kolem něj za hodinu během 24 hodinového cyklu); modální rozdělení dopravy (např. procento uživatelů daného prostoru, kteří se do něj dopravují prostřednictvím osobní automobilové dopravy, cyklistické dopravy, železniční dopravy, pěší dopravy, popř. prostřednictvím elektrických skútrů); dostupnost v rámci MHD a využití MHD (např. počet autobusových linek a autobusových zastávek, a stejně tak vlakových, tramvajových, metra a počet zastávek, které jsou do vzdálenosti pěti minut chůze od daného prostranství); pěší aktivita (např. počet lidí, kteří vejdou do daného prostoru v určitou hodinu, v určité dny v týdnu); a způsoby využití parkování (např. počet parkovacích míst pro automobily a jízdní kola do vzdálenosti pěti minut chůze od veřejného prostoru a frekvence jejich využití v různých hodinách během dne a noci). Pokud jsme schopni nashromáždit všechna data s těmito ukazateli, pak jsme schopni provést důkladnou analýzu klíčového atributu dostupnosti a propojení s cílovým veřejným prostorem.

Získávat data podle stanovených ukazatelů nemusí být vždy praktické. K popisu klíčových atributů je možné využít i tzv. nehmotné prvky (intangibles). Jedná se o prvky popisu uživatelských zkušeností a vnímaní daného prostoru.

Je tedy možné vytvořit dotazník, který mohou místní tvůrci využít ke spolupráci s uživateli prostoru přímo v dané lokalitě a mohou tak zaznamenat jejich vnímání prostoru a jejich zkušenosti s ním, a to vše v souvislosti s přímým pozorováním fyzických vlastností a funkcí prostoru. Několik projektů OP URBACT vytvořilo takový dotazník na základě Místního diagramu. Ten se stal nástrojem používaným v projektu Placemaking4Cities a síti CityCenter Doctor. 

Zde jsou některé z otázek, na které bychom se měli ptát:

Společenskost

• Jedná se o místo, které byste si vybrali pro schůzku s přáteli?
• Navazují spolu lidé oční kontakt v tomto prostoru?
• Využívají lidé tohle místo pravidelně a ze svého vlastního rozhodnutí?

Využití a aktivity

• Využívají lidé tohle místo? Můžete zde pozorovat realizaci různých druhů aktivit?
• Je zde široký výběr aktivit, které zde můžete dělat? Využívají je lidé různých věkových kategorií?
• Které části tohoto prostranství jsou využívány a které nikoli?

Pohodlí a image

• Máte z tohoto místa dobrý první dojem? Fotí si lidé tohle místo?
• Je zde dostatek míst k sezení a jsou místa k sezení dobře situována?
• Jsou tyto prostory čisté a bez odpadků? Cítíte se zde v bezpečí?

Dostupnost a propojení

• Mohou se sem lidé dostat jednoduše pěšky?
• Jsou zde dobrá spojení mezi tímto místem a přilehlými budovami? Jsou zde nějaké překážky?
• Je tohle místo vhodné pro osoby vyžadující speciální péči?

Na závěr: Jaké jsou hlavní zásady dobrého placemakingového projektu?

1. Účast komunit a občanů je nezbytná od samotného počátku do konce procesu.
2. Profesionální design by měl podporovat analýzu místa a vytváření nápadů, které jsou tvořeny komunitou, a měl by hrát klíčovou roli ve vizualizaci cílové vize veřejného prostoru.
3. Analýza místa by měla být založena na důkazech a Místní diagram by měl vést tvůrce k identifikaci vhodných ukazatelů a zdrojů dat.
4. Je rozhodující do procesu zahrnout pozorování využívání cílového veřejného prostoru během několika dní a v různých časech.
5. Vždy vytvářet prvotní akce pomocí levnějších, rychlejších, jednodušších akcí (beta akce), které umožňují experimentování.
6. Vyhodnotit beta akce a zjistit co má požadovaný efekt a co nikoli, a to nejpozději do šesti měsíců po implementaci. Zjistit co nemá požadovaný efekt je stejně tak důležité jako zjistit to co požadovaný efekt má. 
7. Financování nemá být problémem. Demonstrační beta akce, které jsou proveditelné a mají pozitivní sociální dopad, většinou poskytují požadovaný obsah pro úspěšný návrh na financování. 
8. Pokračovat v získávání nových znalostí, přebírat nápady od jiných měst a od jiných tvůrců.

Projekt placemakingu nezná konce…

Autor článku: Wessel Bandenhorst